Už je to skoro rok, co jsem si zapsala tuto anekdotku:

 

12.3.

(Pozdní nedělní večer na kolejích)

,,Beth, musíš se pomodlit! Potřebuju najít tu knížku na francouzštinu! Pomodli se k svatýmu Antoníčkovi. Prosím, ale rychle, ať stihnu udělat ten úkol!“

Někdy bychom se od nevěřících mohli učit víře. Pokud by moje důvěra k Bohu při vkládání proseb byla stejná jako ta, s kterou mě spolužačka prosí o pomoc při hledání sešitu, zázraky nejsou vyloučené. A tak se modlím, jak nejlépe umím.

,,Už ji mám! To je magie!  Holky, normálně, Beth se pomodlila a sv. Antoníček mi teleportoval knížku z domova, přímo přede mě na to místo, kde jsem se předtím dvakrát dívala.“

Za okamžik umisťuje nadšená nálezkyně na fb zprávy o zázraku.

Obchází spolužačky a s knížkou v ruce nadšeně doporučuje mého oblíbeného svatého.

Z koupelny ještě slyším:

,, Antoníček je fakt magie. To si nedělám ...“ 

 

Je to jedna z mnoha příhod, jedna, která měla to štěstí, že jsem si ji zapsala, než jsem ji zapomněla. 

Další si snad ještě pamatuji.

 

Spolužačka přijde do mého pokoje, zřejmě si popovídat. Všimne si, že na mé obrazovce běží 

https://www.youtube.com/watch?v=NJpt1hSYf2o, vedle mám položenou křesťanskou knížku (už si teď nevzpomínám, která to byla, možná dokonce ta s velkým K). 

,,Nemáš něco k jídlu? Bábovku třeba?"

,, Jenom biskupský chlebíček. Přivezla-"

,,Cože? Biskupský?!" dobromyslně se směje. ,, V tvym životě se snad všechno jmenuje Biskup nebo Bůh.'' 

Směju se taky a přeju si, kéž by to byla pravda. 

Bavíme se chvíli o škole a na něco si vzpomeneme. Kamarádka chce zadat něco do mého prohlížeče, a po stisku klávesy v jí hned google nabídne vira.cz.

Nemůže tomu věřit. Rozhlíží se polekaně kolem, kde všude v mém pokoji ještě číhají zmínky o Bohu. 

Pak začně zkoušet různá písmenka.

,, b - to bude určitě Bůh.cz..."

... bbc.co.uk! Tak nic.