Sedím ve třídě inteligentních lidí. Není nás tu moc - okolo patnácti, ale zato tu jsou tři profesoři - jeden z Indie, další z Ameriky, třetí Čech. Každý s jiným vzděláním (kvalitním), v jiném oboru - jeden matematik, další lingvista, třetí filozof. To proto, aby nám zajistili více pohledů na věc - aby se nestalo, že nás názory jednoho člověka příliš ovlivní v tak citlivém předmětu jako je tento. Zaráží mě ale, že všichni tři tvrdí v obměnách to samé.

Co že to je za předmět? Teorie poznání (Theory of Knowledge => ToK) je povinným předmětem studentů mezinárodní maturity IB v 75 zemích po celém světě.

Jako součást aplikované filozofie je ideálem ToK pomáhat studentům ke kritickému myšlení, otevřenosti, umožňovat pluralitu názorů... však to znáte. (Vše v souladu s obrazem člověka, který se tento vzdělávací systém snaží vytvořit).

V ToK je cílem vytvářet otázky typu, proč víme, to co víme?, kriticky posoudit jakou to má hodnotu?, do jaké míry si tím můžeme být jisti.... ? Otázky, na které neexistuje správná odpověď (říkají učitelé a sylabus!). 

Možná už tušíte, kam tato hezká idea míří. K postmodernismu, relativismu. 

A k otevřenosti? Tím si nejsem jistá. Poslední dobou jsem měla v hodinách pocit, že můj názor typu: etickým principům jsme se nenaučlili, nýbrž jsou lidem vrozené, nemá ve třídě ToK místo. Vždyť v učebnici je Ethics zařazeno jako Area of Knowledge, tedy něco, co se učíme pomocí Ways of Knowing, které jsou vrozené.

Ways of Knowing - IB Science Hill TOK

 

Pojmy jako duše, Bůh, svědomí atp. jsou spojené s pověrami. Žijeme v progresivní době. Je nutné zaujmout vědecký přístup. 

Opravdu mě to fascinuje. Indický učitel, který v rámci výměnného pobytu přijel do naší školy, čte úplně stejnou knížku jako můj matikář. Enlightenment Now. A tak se o ToK díváme na projev autora Stevena Pinkera. Mluví o pokroku, o jasných faktech, která ukazují, že lidstvo se konečně vymanilo z bludného kruhu očarovanosti náboženstvím a ví, co chce, aby toho za pomoci vědy dosáhlo. Silný, motivovaný a neobalamucený člověk ve středu vesmíru. 

Na konci hodiny zbývá čas na krátkou diskusi. Všem se líbí myšlenka, že dochází k pokroku, lidé jsou prý šťastnější, protože se zvýšily platy, délka života i postavení žen. Conclusion? Our sense of ethics has improved. A v jedné hodině jsme probrali dějiny etiky. 

Nemohu tomu věřit. Než si všimne mé zvedající se ruky, zvoní. A tak mé přesvědčení, že nemůžeme říct, že jsou lidé dnes etičtější než před třiceti lety, nezazní. 

Viděla jsem jiný TED Talk, jehož autor by si s optimistickým Pinkerem asi nerozuměl. Souhlasí totiž, že se kvalita života zlepšila - ale až moc, totiž do té míry, že je pravděpodobnější, že sami spácháte sebevraždu, než že zemřete jakoukoliv jinou katastrofou nebo vraždou.

I když... nakonec by se asi shodli - hodnoty mají stejné - stačí se podívat na název knížky Yuval Noah Harariho Homo Deus. 

Ačkoliv naši intelektuálové (a teď myslím tu mezinárodní, třeba TED nebo IB komunitu) radostně hlásají pluralitu názorů, na některých věcech se všichni shodnou; a totiž, že na zemi úspěšných lidí není místo pro Boha. 

Pak už se žebříček hodnot formuje lehko do podoby, jakou ukazuje ToK s větší průhledností, než celé IB, i když i tam jsou tento axiom (setkala jsem se v naší učebnici s formulkou Since there is no God, then... ) i motto (vědou, vzděláním a rozumem potřít zbytky náboženských pověr a nastolit moderní egalitární společnost) přítomné. 

Nemyslím si samozřejmě, že by moji učitelé, filozofové jako Thomas Nagel a psychologové jako Steven Pinkler mínili šířit bludy. Stačí trochu ateismu..., aby jeho duch mohl působit. 

A tak převzdělaný indický učitel nevěděl, jak zakomponovat text od Lewise, který jsem mu poslala, do plánu hodin o etice a místo toho se koukáme na dokument od Dawkinse.