13. října 2019

Lead, kindly Light, amid th’encircling gloom...

zní mi v hlavě během pošmourného svátečního rána. Chci otevřít Twitter, abych se podívala, jak do Říma vycestovavší Londýňané prožívají svatořečení svého krajana (včera jeden britský profesor vtipně poznamenal, že musí Italy učit stát fronty…) nebo zapnula živý přenos ze Svatopetrského náměstí. Než se k tomu ale dostanu, zaujme mě pozdrav od kamaráda - posílá mi tucet světlem zalitých fotek malebné české krajiny, kdybych (náhodou) trpěla ,,deficitem podzimního slunka”. Až při této poznámce si uvědomím, že jsem už přes týden necítila sluneční paprsky na obličeji, a když už se mi podařilo zahlédnout kus modré oblohy, bylo to někde v malé průrvě mezi mrakodrapy - člověk se musel úmyslně podívat nahoru, aby do svého zorného pole vtlačil pár stupňů oblohy. 

Možná máš pravdu, a žiju v deficitu světla. Ale nějak cítím, že bych neměnila. Najednou chápu, proč s vzpomínkou na tuto útulně zasmušilou zemi, Newman sepsal:

Lead, kindly Light, amid th’ encircling gloom, Lead Thou me on...

Beru za dveře Newman House a jsem ráda, když za recepcí vidím známou tvář. Není těžké poznat, co Flora na mobilu sleduje - v Římě se právě velkolepě zpívá Kyrie. Jak tak procházím domem směrem ke kapli, není možné nepostřehnout stejnou melodii linoucí se ze všech stran - z jídelny, kde kanonizaci sledují při snídani, přes pracovnu, kde kvůli ní odložili vyřizování, a oddaně sledují obřad v jazyce, kterému nerozumí. Všude se čeká se na jedinou formulku. 

I vedoucí naší scholy přichází pozdě a s hřmějícím vatikánským chórem na obrazovce v ruce. Vypadá to, že kvůli kanonizaci snad nebudeme zpívat. Naopak, v pár minutách je Newman svatořečen a my se snažíme zpívat lépe než jindy, k větší slávě Boží a Newmanově.

Lead, kindly Light, amid th’ encircling gloom, Lead Thou me on; The night is dark... 

nese se v mezzopianu zatím prázdnou kaplí, kde před oltářem spočívá nová ikona. Po zkoušce nasávám chvíli atmosféru nadcházející slavnosti. Prostor se plní lidmi, pan farář nervózně rovná židle, protože se oprávněně bojí, že se sem všichni nevejdeme. Povšimnu si nových svíček, barevně vytištěných brožurek - a samozřejmě vyleštěného skla Newmanova obrazu. Prostorná cihlová kaple, která slouží univerzitním studentům z celého Londýna, mi občas připomíná kobku někde pod Římem, protože jediná okna, která jsou ve stropě, se prakticky nedají otevírat kvůli dešti, a tak je v kapli přítmí a ke konci mše dusno. Navzdory vkusné výzdobě stěn je to prostor obyčejný, a přece posvěcený, v týdnu tichý, a přece rezonující vroucnými modlitbami, které dnes nestoupají k nízkému stropu osaměle, nýbrž unášené kouřem kadila a tóny staré písně.

Lead, kindly Light, amid th’ encircling gloom, Lead Thou me on; The night is dark, and I am far from home...

Ano, jsem daleko od domova, ale jsem ráda, že jsem tady, protože jedině tady můžu naplno prožívat s anglickými katolíky našeho světce. Byly s ním svatořečeny ještě další čtyři ženy, zmiňuje mimochodem páter v kázání. Zarazí mě, že jsem o tom nevěděla. Nemohu to nikomu vyčítat, stejně jako se nemohu zlobit na kamaráda z Filipín, že nezná svatého Václava, když já neznám patrona Filipín (a přitom mají oba svátek ve svých zemích stejný den). Osobní vztah se svatými se přirozeně formuje na základě sdílení - a tak se dnes obracíme k Newmanovi jako k tomu, s nímž sdílíme kulturu univerzit, esejí a knížek, pošmourné počasí, rušné ulice velkoměsta, nepochopení Italů, a pokornou melodii. 

Lead, kindly Light, amid th’ encircling gloom, Lead Thou me on; The night is dark, and I am far from home, Lead Thou me on...

Kaple praská ve švech, ale kromě pár přidaných písní a úkonů není mše svatá vlastně ničím zvláštní. V nepravidelných intervalech se ozve crčivý zvuk kapek, které pronikly špatnou střechou, a kamarád je s partiturou v levé ruce a kbelíkem v pravé pohotově schraňuje do nádoby, která už je skoro součástí sboru - až na to, že vyluzuje zvuky nanejvýš nedůstojné a nepředvídatelné. Protékající střecha, skromná výzdoba, malé místnosti, cihlové budovy bez ozvěny - to je anglické katolictví, jak jsem si ho představovala při četbě Plná slávy a jak ho mám - jistě nejenom já - ráda. Neboť navzdory, či možná díky období zákazu stavět krásné katolické kostely, mají britští katolíci mnoho vzácného: věrnost a upřímnost v modlitbě, promyšlená kázání, černý čaj s mlíkem po mši a ode dneška oficiálně i svého přímluvce v nebi, jemuž sbor v čistém pětihlasu zpívá 

Lead, kindly Light, amid th’ encircling gloom, Lead Thou me on; The night is dark, and I am far from home, Lead Thou me on; Keep Thou my feet; I do not ask to see The distant scene; one step enough for me.

 

Kaple v Newman House. Zdroj: https://www.universitycatholic.net/chaplaincy/