Řeknu vám: rozlousknout Louskáčka mi trvalo docela dlouho. Teda netvrdím, že bych to i teď dokázala dokonale. 

***

Memphisské divadlo je plné k prasknutí. Nalíčené maminky malých baletek se hrdě baví o výkonech svých nejmenších, děti se chvíli natřásají v tutu sukýnkách a roztomilých malých oblecích, a pak se začnou chovat úplně stejně jako vždycky - otravují dámy a rozlijí džus. Ale než to dneska stihnou, zaujme je zvedající se opona. 

***

,,Mohly bychom rozečíst ještě jednu věc, nějakou klasiku pro změnu. Napadá tě něco?”

Chvíli přemýšlím a vybaví se mi nádherná hudba od Tchaikovského. Za chvíli už tisknu noty na pochod z Louskáčka. Nikdy jsem se ho nenaučila, ale mám to rozhodně o nějakých Vánocích v plánu. 

***

Knížky ve sklepě ve slevě. Super. Byla to jedna z těch návštěv antikvariátů, kdy jsem se zařekla, že neodejdu s prázdnou. Zároveň jsem na sebe ale uvalila krutý cenový strop dvou liber za knížku, i se studentskou slevou v centru Londýna skoro fatální. Nebýt jedné šedé knížky. Nevypadala moc hezky, psaná jazykem v Anglii nepříliš oblíbeným. Ale já jsem tušila, že za názvem Spukgeschichten und Märchen se skrývá to balíček propracovaných, napínavých a barvitě vykreslených příběhů. Zkontrolovala jsem si, že vydání obsahuje známého Sandmanna, a až doma jsem si všimla, že hned po něm následuje - das Nußknacker.

***

Opona se zvedá a já se asi popáté dívám na to stejné představení. Nepadne při něm ani slovo, a mě pokaždé při něm napadne něco nového. Třeba že je vzácné, jak si dětští protagonisté dokáží vážit hraček, ačkoliv očividně žijí v přepychu a hojnosti. (Stejně tak si Alina Somova váží padajících vloček, ačkoliv je v Petrohradě.)

***

Máme doma jednu knížku, kterou mi kdysi věnovala kouzelná babička v Memphisu k Vánocům. Už dávno nemá desky ani hřbet, ale přesto ji se sedmiletým bráchou po chvíli pátrání najdeme v knihovně. Poprvé čtu zaujatému dítěti svůj oblíbený vánoční příběh. Občas dodám souvislost, která ve zkrácené americké verzi není, jako třeba že Sugar Plum Fairy byla princova sestra. Zato americké knížce nechybí detailní popis sladkostí, čokoládových domečků, i candy canes jsou nakreslené v nadživotní velikosti. Narozdíl od všech ostatních dětí v knížce vánočních pohádek, Maria s Fritzem rozbalují dárky už 24. večer - jsou totiž z Německa.

***

Minulý rok jsem narazila ve First Things na článek o Louskáčkovi. Popis amerického baletu vyvolal sice dost jiný dojem, než jaký dosahuje mým oblíbeným ztvárněním Mariinskij divadlo v Petrohradě, ale příběh a hodnoty zůstávají stejné. Jak tak přemýšlím, není zase tolik příběhů, které by americké a ruské děti a dospělí sdíleli. Naopak, dneska jsem se smála klasické parodii těžící z ruské neschopnosti pochopit americké Vánoce (a naopak).

Nejlepší na tom ale je, že příběh Louskáčka nepochází ani z Ruska, ani z USA, a právě díky peru E T A Hoffmana je geniálně propracovaný. Strávila jsem tenhle advent hodiny v knihovně mezi pilně se učícími studenty s otevřenou knížkou do světa kouzel, pomst děděných po generace, dětských obětí, nevěřícných rodičů, ožívajících hraček a pohádek plných skutečných lidí okolo vás. Ano, to je Hoffmanův Louskáček. 

***

A rozlousknout Louskáčka rozhodně stojí za to.

 

Fascinuje mě, jak si dětští protagonisté dokážou vážit hraček, ačkoliv očividně žijí v přepychu a hojnosti. Zdroj: http://consideryourselfathome.blogspot.com/2011/12/nutcracker.html