,,Tak u Orwellova domu,” odepsala jsem, a radostně rozpohybovala své kolo směrem k Hampstead Heath, poháněna zároveň okouzlením z toho, že v Londýně člověk jako místo setkání může zvolit třeba dům, kde bydlel třeba Orwell, Keynes nebo Crnjanski, a současně strachem, aby na mě nemusel dlouho čekat. Dům číslo 77 stál v ulici, která mě právem upomínala na báseň Sylvie Plath Parliament Hill Fields, a ačkoliv hill i fields byly toho nedělního odpoledne snad ještě plnější než dřevěné lavičky britského parlamentu, vydali jsme se vstříc kalužím, můstkům a podzimním stromům do hlubin jednoho z největších londýnských parků. ,,Nevypadá to jako dům, který si mohl dovolit ten, kdo napsal Na dně v Paříži a Londýně,” prohodila jsem ještě s pohledem na viktoriánsky vysoký, minimálně třípatrový dům na kraji lesoparku, a pak už jsme se ponořili do přírody a neliterárních konverzací.
***
,,Mám otázku…” vyrukovala jsem na konci jedné hodiny, dychtivá po odpovědi.
,,Nedala byste mi prosím příklad nějakého samizdatového díla, které kolovalo v Maďarsku za komunismu? Hodilo by se mi do jedné povídky…”
Obličej staré ženy se rozzářil, jak se rozvzpomněla na noci, kdy sedávala se svým mužem u psacího stroje, noci, aby překládala texty z angličtiny do svého mateřského jazyka, a radila mu, když psal.
,,Kolik chceš, mám spoustu příkladů.. hodně jsme psali, překládali, opisovali… pošlu ti je emailem.” řekla, a tak taky udělala.
Z těch mezinárodních tam bylo třeba:
M. Kundera, Trefa (The Joke)
Orwell, Allati gazdasag
Arthur Koestler (who was of Hungarian origin) Sotetseg delben / Darkness at noon
Bulgakov. Kutyasziv
B. Pasztenak, Doktor Zsivago
***
,,Co myslíš, co z toho je maďarsky?” zeptala jsem se ho, jak jsme tak obědvali na schodech školní budovy a u toho koukali na výstavu děl Orwella v různých jazycích, na kterou mě upozornil. Bylo tam krásné vydání v češtině, a spousta dalších barevných různorodých obálek.
,,Mohlo by to být třeba, třeba… allátfarm…” Allat by mohlo být zvíře, co myslíš?”
,,Jo, to by mohlo, to slovo má v sobě samý zadní souhlásky, to vypadá maďarsky, počkej vygooglím si to.”
Stejně jako tehdy před Orwellovým domem, počkal s úsměvem, i když ho maďarština moc nezajímala.
***
,,Slovosled v maďarštině je hrozně, hrozně důležitý,” opakovala znovu, a čelo se jí zvrásčilo, jak přemýšlela nad příkladem, kterým by nám to vryla do paměti.
,,Můj manžel - on byl...byl spisovatel.” Zbystřila jsem, obdivně jsem pozvedla hlavu od učebnice, a v duchu jí děkovala, že tyhle zajímavůstky nesděluje maďarsky, ale anglicky.
,,Pročítala jsem po něm věci, co napsal, a často jsme ani my nevěděli, jak slova uspořádat - posunutí jednoho slovíčka jako také změní význam věty, a on - když ještě byl... můj manžel - hodně mu záleželo na významu slov ve větě.”
Říkala tím mnohem víc než, že pořádek slov v maďarských větách je důležitý.
***
Na cihlovobílou vilu se snesla tma a zima a park se vyprázdnil. Jen my jsme stáli v zabahněných botách a s tvářemi zčervenalými během u kol, jako bychom tu byli celou dobu. Orwell se vyklonil z okna a čelo se mu zvrásčilo, protože přemýšlel, proč tam stále stojíme. Byli jsme příliš zabraní do nahlas vyslovovaných úvah o krásách metafor, abychom si všimli, že se na nás dívá. Díval se na mě potom často, jednou z výloh výstavy, jindy zase z poliček antikvariátů, smál se mi, když jsem zápasila s maďarštinou stejně jako on kdysi s katalánštinou.
***
O několik měsíců později jsem se po hodině zeptala: ,,Přeložila jste něco?”
,,Farmu zvířat.”
Komentáře
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.