בית‎‎ The Blog of Beth בית

Kromě významného výročí pro naši zemi a svátku sv. Alžběty Uherské (ano, už přihořívá) je dnešní den významný také tím, že Maďarsko ukončuje své předsednictví v Radě Evropy. Přijela jsem do Štrasburku před pár měsíci, abych zjistila, že výběr jazykové kombinace francouzština-maďarština, kterou na univerzitě třetím rokem studuji, nebyl tak úplně od věci. Za uplynulé tři měsíce proběhlo v „euro-metropoli“ asi patnáct doprovodných akcí, kterými Maďarsko zdařile představovalo svou kulturu, přírodu a samozřejmě také politické cíle, a které bych ráda, i s ohledem na nadcházející české předsednictví v Radě EU, zhodnotila. 

V jedné ruce google mapy, druhá na brzdě, proplétám se se svým zeleným kolem mezi zelenými značky diplomatů. (Je to bezpečnější, než si myslíte, protože zadní brzdu ovládám šlapkou). Do Palais de la musique et des congres se hrnou davy, a tak si říkám, že jsem určitě u špatného vchodu. A přece ne. Koncertní sál s kapacitou 1 900 lidí se pozvolna zaplňuje a nadšeně šumí – je slyšet angličtina bez přízvuku, angličtina s maďarským přízvukem, francouzština, francouzština s maďarským přízvukem, a maďarština. Ve francouzštině se silným maďarským přízvukem jsme za chvíli i uvítáni, ale pan velvyslanec, který se smutkem i hrdostí zároveň prohlásí : La Présidence de la Hongrie s’achève demain, už jazykem diplomacie hovoří krásně, bezpřízvukově a sebevědomě. 

Předsednictví v Radě Evropy je jedinečnou příležitostí jednak nastavit dlouhodobou agendu, jednak prezentovat svoji kulturu, a to ideálně způsobem, který podporuje stanovené cíle (maďarské cíle viz https://huncoepres.mfa.gov.hu/eng/page/priorities-of-the-hungarian-presidency). Například poslední cíl, vázající se k životnímu prostředí, krásně vyzdvihla výstava fotografií Máté Bence, kterou podle slov velvyslance (a pokud jsem správně rozluštila francouzskou číslovku) navštívilo asi 70 000 lidí. Ve dne i v noci u nasvícených panelů na katedrálním náměstí postávaly hloučky – a dozvídaly se tak nejen o tom, jaká expozice nejlépe zachytí slona s hvězdami nad hlavou, ale také nepřímo o maďarských národních parcích, světově oceňovaném mladém fotografovi, a samozřejmě i o tom, že Maďarsko má předsednictví a čeho chce dosáhnout. 

Z koncertního sálu, kde proběhlo vystoupení národního folklórního souboru, jsme se přesunuli na raut, doprovázený hudebníky z orchestru. Od květinových vazeb s motivy maďarské přírody, které zdobí stůl, až po dobré víno a tradiční guláš, jehož název zůstal do francouzštiny nepřeložený, všechno má nějaký smysl. Kolem nás pobíhají a potom i usínají děti diplomatů a pan velvyslanec už z jazyka diplomacie přešel do svojí mateřštiny, a po odložení skleničky se rozezpívá a vyzve k tanci manželku. Za chvíli se zpod maďarských rukou rozezní Champs Elysées, což vyvolá úsměvy (stejně jako výborný tvarohový dezert), a pak už si jdu zase pro své zelené kolo bez diplomatické espézetky. 

Byly tu akce samozřejmě i méně velkolepé – komornější koncerty a workshopy o moderním designu, besedy se spisovateli a překladateli, na které v sobotu odpoledne dorazil už jen ten, kdo měl zájem a osobní pozvání. Ale byly tu také maďarské filmy v kině, recitál o Katalin Karády a samozřejmě konference v sídle Rady Evropy. Celkově považuji předsednictví za ukázkově zvládnuté, ať už s jeho cíli (beztak diplomaticky formulovanými) souhlasíte, nebo ne. A tak jen doufám, že Česká republika bude mít odvahu a rozpočet ukázat Evropě také své krásy (pozn. bude předsedat Radě EU, ne Radě Evropy jako teď Maďarsko, ale i tam se pořádají doprovodné akce).