בית‎‎ The Blog of Beth בית

,,Tak u Orwellova domu,” odepsala jsem, a radostně rozpohybovala své kolo směrem k Hampstead Heath, poháněna zároveň okouzlením z toho, že v Londýně člověk jako místo setkání může zvolit třeba dům, kde bydlel třeba Orwell, Keynes nebo Crnjanski, a…

Stáhly se mi svaly. Někde hluboko ve mně, dole v podbřišku, se ze mě pokoušely vymáčknout ještě trochu kyslíku - ještě trochu vzduchu, který by poháněl tu nádhernou hru, stále znovu a znovu se proměňující v gradacích a neotřelých opakováních. Já…

Král se znepokojeně podíval z okna a krásné počasí ho rozhořčilo snad ještě víc. Ačkoliv lovecká sezóna byla v plném proudu, Tuilerijský palác nenabízel ani možnost honu, ani projížďky v kočáře po rozhlehlých pozemcích. I interiér se jen chabě…

Probouzím se a větrné elektrárny za oknem naznačují, že navzdory tomu, co tvrdila kontrola na britsko-francouzských hranicích, německé hranice nemohly být tak úplně zavřené. Atmosféra v autobuse je až na několik extrovertů, kteří permanentně s někým…

,,Dámy a pánové, vítám Vás tu jménem Ministerstva zahraničních věcí, u autobusu nouzového návratu do Prahy.“ Čeština, která v londýnském prostředí ještě pořád trochu dráždila moje uši, utichla a všichni se shlukli, aby se dozvěděli, že mají udržovat…

(V češtině mi už nějak nejde psát - proč, to pochopíte po dočtení, tak vytahuji jeden textík ze šuplíku).Ani jsem nedopsala první slovo tohohle blogu, když se zpoza mě ozval hluboký povzdech. Česká vlaječka na mém psacím stole se ve větru na chvíli…

Povím vám, milé děti i dospělí, příběh. Řekla bych pohádku, ale je to příběh pravdivý, příběh, který je tak pohádkový, až je neuvěřitelný. K povídání příběhu je třeba ovládnout jazyk. Stejně tak k vyslechnutí příběhu - k naslouchání člověku, který…

Značková zdobná krabička se pyšně zaleskla, když jsem pro ni hmátla do na konci týdne vyprázdněné poličky. Dostala jsem ji jako dárek, a právě proto se ráda nadouvala barevnými ornamenty, které chránily ještě dražší obsah. I když už jsem si odebrala…

Moudré oči monarchy zářily do tmy jako vybroušené drahokamy, ne a ne se zavřít. Neviděly už sice ve tmě bohatě štukovaný stop, který jindy za denního světla hravě prosvítal lehoučkými nebesy, zato se však před nimi zobrazovaly tváře lidí, o které se…

Sníh padal…časovala jsem ve francouzštině. A zahleděla jsem se přitom někam do daleka, někam, kde sníh skutečně padal. Rozvzpomněla jsem se na zvláštní pocit, který zdejší lidé snad ani nikdy nepocítili - jaké to je, když se za oknem poprvé po roce…